Ochrana oznamovatelů

Vysvětlení pojmu whistleblowing

Výraz pochází z anglického sousloví „to blow the whistle“ (doslova zapískat na píšťalku) a od počátku 70. let 20. století se vžil pro označení upozornění na nekalé praktiky na pracovišti. Má evokovat představu varovné píšťalky, která zazní, když se nehraje podle pravidel.

Jaká je nejčastěji používaná definice pro označení whistleblowingu?

Jedná se o označení případu, kdy bývalý nebo současný zaměstnanec upozorní orgán nebo instituci oprávněnou k účinnému zakročení proti nezákonným praktikám, ke kterým dochází s vědomím jeho nadřízených a které jdou proti veřejnému zájmu nebo ohrožují veřejnost.

Vysvětlení pojmu whistleblower

Jedná se o osobu, která informuje veřejnost nebo nějakou autoritu o údajné nezákonné činnosti (např. zneužití úřední moci) vyskytující se ve vládní, veřejné nebo soukromé organizaci nebo obchodní společnosti. Má přímý přístup k informacím o nekalém jednání někoho jiného působícího ve veřejné nebo soukromé organizaci, ale nedisponuje potřebnými pravomocemi, aby mohl autoritativně vynutit docílení nápravy a musí se obrátit na ty, které jimi disponují.

Jak je možné členit whistleblowing?

Z hlediska toho, na koho se oznamovatel obrací rozlišujeme:

  • interní whistleblowing
  • Představuje oznámení v rámci organizace, v níž oznamovatel působí a aby byl efektivní musí být vytvořen komunikační kanál v podobě důvěrné telefonní linky, e-mailu, webového formuláře apod.

     

  • externí whistleblowing
  • Oznamovatel se obrací na orgány činné v trestním řízení nebo na vnější regulační orgány (instituce) jako jsou kontrolní orgány, zákonodárné orgány, média, nevládní organizace, které na základě svých pravomocí nebo silou své autority mohou požadovat přijetí nápravných opatření.

     

    Jsou ještě jiná členění whistleblowingu?

    Z hlediska způsobu oznamování rozlišujeme:

  • otevřený whistleblowing
  • Tehdy je totožnost oznamovatele všem známa včetně osoby nebo instituce, jíž se oznámení týká. Nedochází k utajení totožnosti oznamovatele.

    důvěrný whistleblowing

    Totožnost oznamovatele je známa pouze orgánu nebo instituci, na kterou se oznamovatel se svým podnětem obrátil. Tento orgán zaručuje neprozradit identitu oznamovatele třetím osobám.

    anonymní whistleblowing

    Identita oznamovatele není známa žádné osobě a oznamovatel činí své oznámení záměrně bez uvedení svých osobních údajů tak, aby nemohl být jakýmkoliv způsobem identifikován z důvodu obavy z užití odplatných opatření ze strany toho, jehož se oznámení týká.

    Jaký je hlavní význam whistleblowingu a jak je upraven v českém právním systému?

    Je možné ho považovat za klíčový nástroj boje proti korupci a dalším nekalým praktikám ve veřejném i soukromém sektoru.

    Aby byl tento nástroj skutečně účinný, musí být vytvořeno prostředí pro jeho praktické uplatnění. Základem by měla být komplexní a svébytná právní úprava stanovující jasná pravidla procesu oznamování a funkční ochrana oznamovatelů.

    Česká republika sice zavázala k dodržování mezinárodních dokumentů a evropských standardů, avšak sama nemá žádný právní předpis, který by problematiku whistleblowingu komplexně upravoval. Výjimku tvoří vyhláška ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrových družstev a obchodníků s cennými papíry, ve znění pozdějších předpisů, týkající se těchto zaměstnanců. Na ostatní zaměstnance v roli oznamovatelů lze vztáhnout pouze obecné pracovněprávní, občanskoprávní, trestněprávní a správní předpisy.

     

    Jaký je současný stav v přípravě  našich právních předpisů k whistleblowingu a ochraně oznamovatelů?

    Ještě v roce 2013 předkládal návrh senátor  LiborMichálek asi náš nejznámější whistleblower z kauz týkajících IPB, na ministerstvu životního prostředí Pavla Drobila (ODS). Návrh vycházel z anglo-americké právní úpravy. Soustředil se na změnu zákona o veřejném ochránci a souvisejích zákonů a vycházel vstříc požadavkům rezoluce Rady Evropy č. 1729(2010). Michálkův návrh vycházel z předpokladu, že oznamovatel by se měl se svým oznámením obracet na vnitřní kontrolní orgán v organizaci, útvar interního auditu. V případě nekalého jednání svého vedoucího by zaměstnanec měl mít možnost se obrátit na nadřízeného takového vedoucího. Tam, kde není zřízen útvar vnitřního auditu, by zůstala zachována možnost obrátit se na příslušný správní orgán či orgány činné v trestním řízení. Návrh zákona byl konstruován tak, že se po oznámení oznamovatel mohl obrátit na nezávislý orgán, který by měl posoudit způsobilost podnětu a přiznat či nepřiznat status whistleblowera v krátkém čase, aby se zabránilo odvetným opatřením ze strany zaměstnavatele v podobě rozvázání pracovního poměru. Tímto nezávislým orgánem měl být podle Michálkova návrhu ombudsman, kterému by se tak rozšířily pravomoci. Přiznáním statutu whistleblowera by oznamovatel získal ochranu v podobě zákazu výpovědi zaměstnavatelem a to na dobu 1 roku od pravomocného skončení správního, soudního nebo trestního řízení, které svým podnětem inicioval. Michálkův návrh též zmiňoval institut tzv. cílových odměn podle zákoníku práce, avšak bez většího rozpracování v návrhu.

     

    Návrh se v Senátu nesetkal s pozitivní odezvou. Nejprve byl navrhovateli vrácen k dopracování 22. 8. 2013 a poté jej Senát zamítl dne 9. 10. 2013 drtivou většinou 32 hlasů proti 6 z 57 přítomných senátorů. Taktéž ombudsman se vyslovil k návrhu negativně.

    V roce 2016, po téměř půlročním zpoždění, byl dokončen návrh z pera úředníků ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera, který spočívá v zakomponování zákazu postihů a znevýhodňování oznamovatelů v zaměstnání do zákoníku práce, zákonu o státní službě a dalších předpisů upravujících pracovní nebo služební poměr. Porušení takového zákazu má být přestupkem, který bude řešit inspektorát práce, jehož konkrétní pravomoci však návrh neřeší. Ochrana oznamovatele má dále spočívat v tom, že v momentě, kdy se oznamovatel brání odvetě před soudem, bude v soudním řízení posíleno jeho postavení. V druhé variantě ze stejné dílny by ochrana oznamovatelů spadala do antidiskriminačního zákona, což by narušilo princip jednotnosti právního řádu a sami autoři ji nedoporučují. Svůj postup odůvodňují mimo jiné tvrzením, že předpokládaný počet případů oznamovatelů je relativně malý. Tuto skutečnost ostře kritizuje právní poradna organizace Oživení, která ročně přijme desítky podnětů od oznamovatelů.

    Celý dokument vůbec neřeší, jak a komu podávat oznámení mimo již současně existující možnosti (zpravidla nefunkční). Návrh řeší výhradně oznámení podaná zaměstnavateli. Další oblasti, například oznamování mimo pracoviště (policii, médiím apod.) či finanční kompenzace oznamovatelům, zůstávají zcela bez povšimnutí dle analytika Konieczného z Nadačního fondu proti korupci.

    Podle senátora Libora Michálka návrh ignoruje zásady dobré zahraniční praxe a je zklamáním pro všechny, kteří doufali ve skutečnou a férovou ochranu oznamovatelů.

    Zároveň s návrhem ministra Jiřího Dienstbiera se objevila Babišova poslanecká iniciativa ve věci zákona o tzv. whistleblowingu. Společně s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem ministr financí Andrej Babiš představil návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů před neoprávněným postihem ze strany zaměstnavatele. Zákon chce zabránit šikaně ze strany zaměstnavatele. Ministerstvo financí je připraveno odškodnit ty, u kterých tato ochrana selže. Poškozený zaměstnanec by tak mohl získat až 50 měsíčních platů nebo 100 tisíc korun jako náhradu za nemajetkovou újmu. Nový zákon má chránit oznamovatele od prvopočátku.

    Další možnosti ochrany spočívají v tom, že by zaměstnavatel mohl propustit oznamovatele z práce jen se souhlasem Úřadu práce. V případě, že se dotyčný zaměstnanec rozhodne zůstat v anonymitě, bude moci využít komunikačního kanálu s policií nebo státním zástupcem při naprostém utajení jeho totožnosti. Z poznatků neziskových organizací zabývajících se bojem s korupcí víme, že bez tohoto přelomového nástroje by si mnoho svědků korupčního jednání svou iniciativu nakonec rozmyslelo dle ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Ochrana podle nového zákona by se měla vztahovat jak na zaměstnance v běžném pracovním poměru, tak i na ty ve státní službě, na vojáky z povolání nebo na příslušníky z bezpečnostních sborů. Podle nich ministr pro lidská práva selhal.

    Jiří Dienstbier naopak kritizuje Babišovu snahu o zapojení Úřadu práce do procesu ochrany whistleblowerů a že ochrana má být zaměřena jen na vymezené trestné činy v oblasti korupce, trestné činy v oblasti veřejných zakázek, daní a legalizace výnosů z trestné činnosti. Trvá na inspektorátech práce. Také dost dobře nechápe anonymizační informační systém. Jak má být poskytnuta ochrana anonymním oznamovatelům?

    Závěr

    Ve hře jsou nyní 2 návrhy ochrany oznamovatelů a pro zákonodárce bude těžké se rozhodnout pro některý z nich. Nám prostým občanům nezbude nic jiného než doufat, že konečně bude přijat potřebný kvalitní zákon upravující tuto problematickou a v demokratickém světě běžnou oblast.

    Při zpracování jsem vycházel z materiálu Ochrana oznamovatelů (whistleblowerů) – analýza zpracovaná pro účely vzniku nové právní úpravy v ČR kolektivu autorů Oživení o.s. (2011), z článků internetových médií (2016), ze stránek Whistleblowera.cz. z 11/2013.


    Zpět na poradnu
    Rychlý kontakt